Individuální podpora

Většinu podpory dětem a mladým lidem poskytujeme na podnět zástupců spolupracujících dětských domovů. Na základě individuálních žádostí se na nás ale mohou obracet i sami mladí lidé, a to i z dětských domovů, se kterými nemáme navázánu spolupráci, nebo ti, kteří se pochybením úřadů do ústavní výchovy vůbec nedostali. Jejich žádosti mohou být a jsou velmi různorodé od jednorázové po dlouhodobou podporu. Nejčastěji žádají o podporu při studiu, o příspěvek na bytové účely, ale i na různé vybavení, kurzy, apod. Každou individuální žádost pečlivě zvážíme a pokud ji shledáme opodstatněnou, domluvíme si s žadatelem schůzku (osobní či online), kde probereme možnosti a podmínky spolupráce. Když se domluvíme, jsme schopni pomoc poskytnout prakticky v řádu hodin. Do kategorie individuální podpory nově přesouváme i mladé lidi, které jsme několik let podporovali v rámci Stipendijního programu. Jedná se většinou o vysokoškoláky, kteří již opustili dětský domov, a my jim chceme umožnit v klidu dostudovat. Jejich přeřazení do individuální podpory nám umožňuje zařadit víc dospívajících, se kterými je potřeba intenzivněji pracovat, do Stipendijního programu.

Pomáháme konkrétním mladým lidem, zejména při hledání pracovního uplatnění či ubytování nebo v oblasti právních služeb, ale mohou se na nás obrátit s jakýmkoliv dotazem k řešení. Tyto služby poskytujeme zejména studentům zařazeným do Stipendijního programu, které průběžně připravujeme na samostatný život prostřednictvím seminářů, jež pro ně pořádáme a individuálních rozhovorů. Většina domovů se snaží připravit své svěřence na samostatný život a pomoci jim při opouštění DD. Není ale v jejich silách asistovat všem dětem v konkrétních situacích, které většina z nás denně řeší, proto si neuvědomujeme, jakým problémem mohou být pro mladé lidi, kteří se s podobnými věcmi setkávají poprvé a logicky si s nimi neumí poradit. Proto mnozí z nich nakonec končí u svých biologických rodin, které nebyly a nejsou schopny jim pomoci. Není jen jejich vina, když selžou! Neumí si poradit jinak a není nikdo, kdo by jim ukázal a poradil, jak dál…

Dětské domovy zajišťují dětem celkem bezproblémový život po stránce hmotného zabezpečení. O to větší rozčarování přichází ve chvíli, kdy mladý člověk musí DD opustit. Na prahu plnoletosti má většina dětí, bez ohledu na to, kde vyrůstají, pocit, že nyní jim „patří svět“, konečně jsou dospělí a nikdo jim nebude říkat, co smějí či nesmějí dělat… Je velice těžké jim dokázat, že to tak nefunguje, dokud se o tom sami nepřesvědčí. Děti, které měly to štěstí, že vyrůstaly ve funkčních rodinách, mají možnost se po neúspěšném startu do života vrátit do rodného hnízda a začít znovu, většinou bez následků, které by ovlivnily jejich další život. Děti vyrůstající v dětských domovech tuto možnost nemají… Návrat je možný pouze do doby, než dovrší 19 let. Vzhledem k tomu, že domov často opouštějí ve vyšším věku než v 18, to jejich situaci neřeší…