Filip

Jmenuji se Filip, je mi třináct let a pocházím z Plzně. Můj život nebyl vždycky jednoduchý. Doma to bylo hodně těžké. Přítel mojí mámy mě trestal, a ne obyčejně. Byl hrubý, bil mě a já se ho bál. Byl to strach, který mi lezl pod kůži a nešel jen tak setřást.

Několikrát jsem utekl z domova, protože jsem už nevěděl, co jiného dělat. Byl jsem zmatený, nešťastný a cítil se sám. Někdy jsem ani nechodil do školy. Nebyl jsem připravený nejen na vyučování, ale hlavně psychicky. Měl jsem pocit, že nikam nepatřím.

Pak jsem se dozvěděl, že půjdu do diagnostického ústavu. Možná to zní děsivě, ale pro mě to byla úleva. Bylo to místo, kde jsem mohl konečně trochu vydechnout. Nikdo na mě nekřičel a nikdo mě nebil. Bylo to tam trochu neosobní a platila tam přísná pravidla, ale byl tam klid. A ten jsem potřeboval víc než cokoliv jiného.

Po dvou měsících přišla zpráva, že mě čeká nový začátek v Dětském domově Tachov. Den, kdy jsem tam poprvé přijel, je zatím mojí nejkrásnější vzpomínkou.

Najednou jsem měl vlastní prostor, postel, poličku a oblečení, které mi bylo – a nikdo se mi nesmál. Dostal jsem nové boty a měl z nich radost, jakou jsem předtím neznal.

Bylo to, jako by mi někdo řekl: „Teď už jsi v bezpečí.“ A já tomu uvěřil.

Nejvíc si vážím lidí, kteří tu pracují. Tety a strejdové jsou hodní, mají s námi trpělivost, umějí si s námi povídat a občas si z nás také udělat legraci. Poprvé jsem cítil, že někomu na mně záleží a že mě někdo bere vážně.

Baví mě sportovat a máme tu hřiště, kde můžu běhat, hrát fotbal a dostat ze sebe špatné myšlenky. Klid a pořádek kolem mě mi pomáhají udržet klid i uvnitř.

Za ten rok, co tu jsem, se toho hodně změnilo. Už vím, co znamená pravidelný režim a důvěra. Zjistil jsem také, že se dá znovu začít věřit dospělým. Není to vždycky lehké, ale cítím, že jsem na správném místě.

Moje nejkrásnější vzpomínka není na výlet, hračku ani dovolenou. Je to příchod na místo, kde mě konečně nikdo nebil, kde mám svůj klid a kde mě berou takového, jaký jsem. Na to nikdy nezapomenu.

Minulost si nevybíráme, ale budoucnost si můžeme tvořit. Já už vím, jak vypadají bolest a strach. Teď ale znám také pocit bezpečí a naděje.

Dětský domov pro mě není jen náhradním domovem. Je to místo, kde jsem dostal novou šanci. Věřím, že moje budoucnost bude lepší než to, co jsem znal dřív.

Protože i když jsem zažil zlé věci, dnes už vím, že život může být také dobrý.