Jak jsem se dostala do dětského domova

Jmenuji se Lucka, brzy mi bude 15 let a napíši Vám příběh o tom, jak jsem se dostala do Dětského domova.

Do svých 5 let jsem žila s rodiči a bratrem, byli jsme normální rodina. Poté však nastal zvrat, kdy táta začal hodně často docházet do hospody a domů se vracel opilý. Opilost v něm probouzela agresivitu, která se projevovala tím, že nás často mlátil, nadával nám apod. Problémy s alkoholem se stupňovali a tak máma tátu přesvědčila, aby se šel léčit. Vyhledali společně psychiatra a zde se zjistilo, že otec trpí schizofrenií. Dostal léky, které však nebral a na léčení samozřejmě nešel. Máma z toho byla mrzutá, ale otce to ani trochu netrápilo a vesele pokračoval ve svém pití a aby toho nebylo málo, začal ještě požívat drogy. Když mi bylo 7 let, už se to nedalo vydržet, tak jsme se s mámou odstěhovali a nějaký čas jsme zase žili normálně, bez velkých stresů.

Otec se však nevzdal, a jednoho dne se objevil u našich dveří a dožadoval se, abychom ho pustili dovnitř, když jsme ho nepustili, kopal do dveří a sprostě nadával. Matka už nevěděla, jak dál a tak zavolala Policii, hlídka okamžitě přijela a všechny nás odvezli na policejní stanici, aby tam máma sepsala výpověď. Ale nebylo to moc platné, otec se objevil znova, a dělal ještě větší problémy. Máma nevěděla už kudy kam, tak jsme šli bydlet do Azylového domu, kde jsme bydleli pár měsíců. Poté se do toho vložila babička, řekla, že už se na to nemůže koukat, jak žijeme a vzala si nás k sobě domů.

Jednoho dne, chodila jsem tehdy do 4.třídy, na mě čekal před školou zase otec. Vzal mě a řekl, že spolu pojedeme domů za mámou, chtěla jsem křičet, ale jako bych oněměla, nešlo vydat ani hlásky. Když jsme jeli tramvají domů, přemýšlela jsem, že by se mi mohlo podařit vystoupit z tramvaje a utéct, ale tak jsem se bála, že jsem zůstala. Když jsme došli k našemu domu, řekl mi, ať zazvoním a řeknu mámě ať jde dolů, ale máma vykoukala z okna a uviděla, jak mě táta drží a volá na mámu, ať jde okamžitě dolů. Matka sešla dolů a řekla otci, ať mě okamžitě pustí a ptala se, co od ní chce. Mamka než vyšla ven, stačila zavolat Policii, než hlídka přijela, vytáhl nůž z kapsy a dal mi ho pod krk a začal křičet, že za všechno může máma apod. Dostala jsem záchvat breku.. Strašně jsem se bála, že mi něco udělá. Policie však zasáhla, zaútočili na otce zezadu a nandali mu pouta. Dodnes se mi o tom zdává, nosím v sobě strach, že bych ho mohla ještě někdy potkat…

Musím říct, že vztahy v naší rodině nikdy nebyly úplně bez problémů, hlavně moje teta se s mámou hádaly dost často. Jednoho dne, kdy se zase pohádaly, teta, která byla závislá na drogách, podpálila byt, ve kterém jsme všichni žili. Tudíž jsme opět byli bez střechy nad hlavou, tak jsme museli jít na ubytovnu, kde jsme strávili cca půl roku. Poté si matka našla přítele, tak jsme se přestěhovali k němu. Nebyl to Čech, ale dodělával zde Vysokou školu. Ale když studium ukončil, musel se vrátit zpět do ciziny, alespoň nám zůstalo bydlení. Matka se o nás pomalu přestávala starat a začala zneužívat drogy, což jsme ještě v té době vůbec netušili.

Když mi bylo 11 let žili už jsme s bratrem úplně bez mámy. Máma se objevila jednou za měsíc, bylo jí jedno, že nemáme co jíst. Museli jsme jezdit ke strýcovi a prosili jsme ho o trochu jídla. Později za námi strýc jezdil každý den a vozil nám jídlo a ostatní potřebné věci. Tohle trvalo do mých 13 let.

Jednoho dne mě vzala babička na výlet do Polska, já nevěděla proč, myslela jsem si, že jedeme na nákupy. Když jsme tam dojeli, šla akorát do lékárny s cestovní taškou a řekla mi, ať počkám venku, že se hned vrátí. Vrátila se opravdu za chvilku a cestovní tašku měla plnou. Zeptala jsem se, co v ní má, ale neodpověděla. Dál jsem o tom nepřemýšlela. Na cestě zpátky nás zastavila Policie a udělali prohlídku celého auta, po kontrole nás pustili a my jeli zpět domů. Už mi to začalo být trochu podezřelé, ale babi na moje dotazy nikdy neodpovídala.

Za pár týdnů, byl to pátek 24.4.2015 jsme přišli s bratrem domů ze školy, byla tam máma a nějaké dvě neznámé paní a řekli nám, ať si sbalíme své věci, že odjíždíme do zařízení Robinson – ZDVOP, vůbec jsme nechápali proč, co se děje… Bylo nám sděleno, že je to jen na 14 dní, kvůli tomu, že matka se o nás nestará a aby měla možnost se postavit na vlastní nohy. Nakonec jsme tam zůstali půl roku. Mezitím, co jsme byli v Robinsonu, babi zavřeli do vězení za výrobu a prodej Pervitinu. Ze všeho jsme měli v hlavě zmatek, nebylo to pro nás vůbec lehké.

Asi po měsíci jsem zjistila pravý důvod, proč jsme byli odebráni, matka užívá drogy. Tuto větu pořád vidím před sebou, terpve poté jsem pochopila, proč jsme mámu za poslední 2 roky moc neviděli. Celou dobu nám lhala, a to mě mrzí nejvíc. Těžko budu budovat ztracenou důvěru zpět. Na OSPODu jsem poprosila, aby nás přeložili do Chomutova, zde jsem doma, mám zde kamarády, známé. Máma se pomalu začíná stavět na své nohy a budu doufat, že si nás brzy vezme zpět domů, i když už si uvědomuji, že tato cesta bude plná nástrah.

V domově je to fajn, ale prostě doma je doma.