Stories

22.02.2017

Jmenuji se Helena a je mi 16 let. V DD jsem prvním rokem. A budu Vám vyprávět část mého příběhu

22.02.2017

Splním si ho, nebo ne? Toto je otázka, kterou si kladu celkem často, ale víte co? Já si ho SPLNÍM.

22.02.2017

30.4.2000 - den kdy jsem se narodila, vše bylo tak, jak mělo. Tatínek s maminkou mne odvezli z porodnice domů, kde na mě čekal můj tříletý bratříček Marek.

22.02.2017

Jmenuji se Maruška a je mi 13 let. Do dětského domova jsem přišla se svými sourozenci před šesti lety a za tuto dobu jsem zde prožila dobré i špatné věci.

22.02.2017

Moje budoucnost závisí na mém úspěchu. Jsem z dětského domova a mám to trochu těžší než ostatní. Chci dokázat, že i dítě z dětského domova dokáže mít pěkný život.

22.02.2017

Můj příběh není tak složitý, ale ani není moc k pochopení, jak pro koho. Stalo se to v roce 2008, kdy jsem byl odebrán z rodiny do Diagnostického ústavu.

22.02.2017

Jmenuji se David a narodil jsem se v červenci roku 1999. V současné době studuji Střední hotelovou školu a jsem v prvním ročníku. Nejzajímavější mi přišlo téma ,,Jak se stalo, že jsem v dětském domově.''

22.02.2017

Jak se stalo, že jsem v Dětském domově ? Tuto otázku si kladu každý den a neznám na ni odpověď. Byly mi pouze tři roky, když jsem přišel z kojeneckého ústavu do dětského domova.

22.02.2017

Předtím, než jsem zamířil do dětského domova, byl jsem jako každý jiný, obyčejný kluk, trošku raubířem, který měl rád legraci a musel jsem na sebe pokaždé něčím upozornit.

22.02.2017

Ještě před rokem jsem byla se sestrou doma u mamky a jejího přítele. Už to ale delší dobu přestávalo fungovat. Sem tam padlo slovo dětský domov a já jsem někdy večer přemýšlela, jak se žije dětem v dětském domově.

22.02.2017

Jmenuji se Hanka a v dětském domově jsem od 9 let, tedy od roku 2004. Do domova jsem byla umístěna společně se svýma dvěma sourozenci.

22.02.2017

Moje máma je psychicky nemocná, má maniodepresivní psychózu a schizofrenii a můj otec zmizel ještě dřív, než jsem se narodila. „ Já“ jsem vlastně takový úlet z jedné noci.

22.02.2017

Jmenuji se Lukáš a rozhodl jsem se, že se s vámi podělím o tom, o čem sním. Chlapci v mém věku přemýšlí, kde a jakou dívku sbalit. Já sním o tom, jakou bych chtěl mít budoucnost.

22.02.2017

Jmenuji se Denisa, je mi 17 let a chtěla bych Vám sdělit svůj příběh, jak jsem se dostala do Dětského domova.

18.08.2016

Stalo se to asi před devíti lety, když mi bylo sedm let. Žila jsem se svou mladší sestrou, s mamkou a taťkou. V těch letech jsme měla nejraději svého tátu a tak jsem byla pořád s ním.

18.08.2016

Jak to vlastně začalo. Bydlela jsem v Plzni. V bytovce ve třetím patře podkrovního bytu. Bylo to tam docela dobré. Bydlela jsem tam s matkou a mými šesti sourozenci. Do mých desíti let, to bylo vše dobré, a pak začala chudoba.

18.08.2016

Jmenuji se Lucka, brzy mi bude 15 let a napíši Vám příběh o tom, jak jsem se dostala do Dětského domova.

25.06.2014

Pomáhat dětem jsem se rozhodl před osmi lety, když jsem začal s adopcí na dálku v Bangladéši. Za ty roky již podporuji druhé dítě a musím říct, že organizace, která se stará o tuto pomoc to dělá velmi dobře, protože mám velmi pozitivní zpětné reakce ať už od samotného dítěte, tak i od organizace.

15.06.2013

Honza vyrůstá od tří let v dětském domově. Brzy se ale bude muset osamostatnit a má strach, zda to zvládne.

11.05.2013

Maruška si prožila peklo, o kterém nerada mluví. Stýská se jí po sourozencích a mámě, ale v dětském domově jí bylo dobře. Váží si svých „tet“, které z ní vychovaly slušného člověka.

13.04.2013

Určitě neočekávám to, že na mě svět bude milý. Naopak, když jsem byla mladší, vždycky jsem si myslela, že si na mě lidé budou ukazovat prstem. Co jsem to za člověka, když vyrůstám v dětském domově!! Ale tety mi vysvětlily, že žádné dítě za to,

09.03.2013

Úvodem bych chtěl jen zavzpomínat na to, co bylo, když jsem byl malý, ale ať se snažím jak chci, tak si toho moc nepamatuji. Asi jsme bydleli celá rodina pohromadě, teda alespoň doufám. Byl jsem opravdu moc malý, ...

24.05.2013

David: Jednoho krásného dne jsem se rozhodl, že budu pomáhat dítěti z dětského domova. Moc důvodů jsem k tomu neměl, až na dva. Slíbil jsem sám sobě,

09.02.2013

Můj příběh je o tom, jak jsem se dostala do Dětského domova. Začnu tím, že mamka si našla přítele. Byly mi 4 roky a už jsem poznala, že je zlý. Neměla jsem ho vůbec ráda. Ale jednoho dne, co se nestalo? On se k nám nastěhoval a na mně byl ihned zlý.

12.01.2013

Jednou jsem dostal od svých známých otázku, byla docela těžká a vedla mě k zamyšlení, zeptali se mě, jaká by byla má tři životní přání. Nejdříve jsem se tomu zasmál, ale pak jsem si rychle uvědomil, že je to otázka, která může mít víc odpovědí.

08.12.2012

Milý čtenáři, tímto příběhem bych ti chtěla popsat, jaká byla moje cesta do Dětského domova.

10.11.2012

Když jsem byla malá, byli jsme šťastná rodina, aspoň já jsem to tak vnímala. Máma mě měla ráda a chodila se mnou do školy. Učila se se mnou, chodili jsme společně ven i s tátou.

13.10.2012

Kdybych měl možnost dostat tři přání, vím jistě, která přání by to byla. Nejdřív bych řekl na začátek něco ze svého života. Žil jsem odmalička v chudobě a tatínek mě a mého bratra bil.

08.09.2012

Příběh jedné z finalistek literární soutěže "O čem děti sní" ...aneb očima dětí z dětských domovů..., kterou jsme pořádali na jaře letošního roku.

10.04.2013

Již delší dobu jsme s manželem přemýšleli, komu ve svém okolí pomoci a jakou formou. Jsme úplně obyčejná rodina, která si nežije nad poměry, ale řekli jsme si, že když oba celé dny trávíme prací, bylo by hezké, ...

16.12.2011

Zuzana: Mám štěstí. Pocházím z krásné rodiny, držíme při sobě v dobrém i zlém…sestra je můj velký týmový hráč, moje jistota.

06.12.2012

Když mě organizace DEJME DĚTEM ŠANCI oslovila s žádostí o napsání příběhu přemýšlela jsem co vlastně napsat. Najednou se totiž stalo, že to co jsem si v životě přála nejvic – štastnou rodinu se mi splnilo nějakoklikou ,aniž už bych to čekala.

01.06.2011

Miloš graduated in 2012 at the Metropolitan University of Prague. He has spent his whole childhood in a children’s home. LET’S GIVE CHILDREN A CHANCE o.s. is honoured that they can consult with this young man about their activities.

02.08.2011

It is the 23rd of December 1997. It is cold outside, outside the window snow is falling, the Christmas tree is already decorated and in the sitting room children of various ages are sitting and watching television. Suddenly the doors open and “aunt” governess comes in and takes a little girl from the room.

05.09.2012

Everything began about 15 years ago, when I went to the children’s home in Nechanice before Christmas to put some presents under the Christmas tree for them. Whilst looking into their radiant eyes it was clear to me that this was not the end of my involvement . . .but exactly the opposite.