Jak se stalo, že jsem v dětském domově

Jmenuji se David a narodil jsem se v červenci roku 1999. V současné době studuji Střední hotelovou školu a jsem v prvním ročníku. Nejzajímavější mi přišlo téma ,,Jak se stalo, že jsem v dětském domově.''

Jako každý malý kluk si představoval rodinu úplně jinak než jí vůbec má. Moji rodiče nežili spolu, a dozvěděl jsem se, že jsem byl tzv. ''nehoda''. Tahle informace, kterou se dozvíte od svých rodičů, doopravdy bolí. Bohužel, nemám žádnou vzpomínku na to, jak jsem žil předtím než jsem dosáhl svých čtyř let. Ve svých čtyřech letech jsem nebydlel ani s mamkou, ani s taťkou, ale se svou babičkou z matčiny strany.

Měl jsem se u své babičky krásně, měl jsem všechno, o čem malý kluk sní, ale problém byl v tom, že jsem chtěl žít u svých rodičů. Každou noc jsem brečel a volal jsem z okna ''maminko, tatínku.'' Každý večer, po celý rok jsem brečel. Občas si mě taťka bral na víkend nebo na prázdniny. Nejhezčí pocit byl, když si mě taťka odvážel od babičky a věděl jsem, že týden nebo víkend strávím s ním. Bral mě do ZOO, jezdili jsme na poutě a měli jsme vymyšlený program na všechny dny, které jsme měli strávit spolu. Než jsem se nadál, byla neděle. Žádnou neděli jsem neměl rád, především když jsem měl jet od táty. Celou cestu v autě jsem brečel a táta hledal způsob, jak mě utišit. Zastavolal v obchodech, kupoval mi zmrzliny, ale nikdy neotočil auto a nenechal si mě déle u sebe. To bylo to jediné, co jsem od něj chtěl, aby udělal. Bral jsem to tak, jako kdyby mě táta u sebe nechtěl, ale opak byl pravdou, chtěl mě u sebe, ale problém byl v tom, že by mě přes týden a přes dobu co byl táta v práci mě neměl kdo hlídat.

Jednou, když jsem byl ve školce a hrál jsem si se svou kamarádkou, se kterou se mimochodem přátelím i v současné době, pro mě přišla paní učitelka a řekla, ať se obléknu, že mám před školkou překvapení. Celý nadšený jsem letěl ze školky, bohužel tam nebyl táta, ale máma. Nebyl jsem z toho moc nadšený a nechtělo se mi vůbec ze školky. V tu dobu jsem si uvědomoval, že u babičky mi je stejně nejlíp, ale vzhledem k mému ''rychlému'' myšlení už bylo příliš pozdě. Hned druhý den mě šla máma přihlásit do školky. Neměl jsem to tam rád a ani oni neměli rádi mě. Třída předškoláků, která při sobě držela celou dobu, mě nepřijali mezi sebe. Mamka každý týden byla alespoň 3x opilá, vodila si své kamarádky k sobě, nebo mě tahala po nocích do hospody.

Pak pro mě přijel taťka a myslel jsem si, že vše je vyřešeno. Ne, že bych se zbavil alkoholický a cholerický matky co mě mlátila za každou prkotinu, co jsem udělal, ale byl bych konečně s tátou, se kterým mi bylo nejlíp. Vzal si mě jen na víkend. V tu dobu jsem měl ještě mladší sestru Natálku, která je dnes v šesté třídě.

Pak přišlo to, na co jsem čekal celou tu dlouhou dobu, stěhoval jsem se k tátovi. Měl jsem hrozně velkou radost a cítil jsem, že budu konečně šťastný. A taky, že jsem šťastný byl. Nastal první den školy a táta si se mnou vyšel do školy a byl na mě pyšný, že jsem ani nebrečel, že pak na chvilku odejde. Celou první třídu jsem zvládl na výbornou a táta byl šťastný.

Nastaly prázdniny a s tátou jsme si je užili. Ke konci prázdnin jsem jel pomáhat k tetě na statek. Jezdil jsem na koni a choval si malý selata. Když v tom se přiřítilo auto a já se strašně lekl. Viděl jsem, jak nějaká paní vystupovala z auta, byla hrozně hubená a já z ní cítil strach a respekt. Pak se ke mně rozeběhla a udělala dojemnou scénu, jak mě ráda vidí a v ten moment jsem si uvědomil, že to je matka. Chtěla mě odvést domů. Hrozně jsem brečel, protože jsem nechtěl, aby mě odvážela, měl jsem se u táty nejlépe. Do poloviny druhé třídy jsem chodil u matky a v tu dobu se narodila moje druhá sestra Vanesska, která chodí dnes do druhé třídy. Matka pořád pila, dokonce se i hádala s jejím přítelem a kradla mu peníze. Byli Vánoce a my šli s matkou do hospody pro pivo. Ona nesla ve vajíčku mou sestru a já držel peněženku, ve které měla všechny své poslední peníze. Koupila si dva litry piva a šli jsme domu. Já držel pivo a najednou mi spadlo a začalo všude stříkat. Mat- ka začala řvát přes celé město, že by mě nejradši utopila za to, že jsem jí rozlil pivo, které si koupila za poslední peníze. Doma mě seřezala jako psa a v opilosti mi šlápla na obličej, a to byla poslední kapka. Ve škole si toho všimla paní učitelka, samozřejmě kdo by si toho nevšiml, když to byla modřina přes celý obličej. Zavolala matce a sociální pracovnici ať se okamžitě dostaví do školy. Paní učitelka se mnou odešla do ředitelny, kde seděli všichni. A jen jsem slyšel, jak mě odeberou do dětského domova, jestli si mě nevezme otec. Večer matka přišla opilá a já se bál že mě opět zmlátí, ale ona přišla celá ubrečená. Objala mě a řekla jak mě má ráda, a že mě vždycky ráda mít bude, a že si musím zabalit, protože si pro mě přijede ráno táta a stěhuji se k němu. Ráno jsem odjel a o matce jsem neslyšel dva roky nic. Jeden den jsem přišel ze školy, a na stole mi ležel dopis z věznice. Byl od mámy. Psala mi, jak mě má ráda a že se těší, až mě uvidí a slibovala, že ve vězení nebude dlouho a pokud budu chtít, budu moct u ní bydlet. Neodepisoval jsem, a odepisoval za mě jen taťka. Potom, co matka vylezla z vězení, si mě rodiče přehazovali, jako horký brambor každý rok. Jeden rok u matky, pak u táty a já jsem z toho byl zmatený, protože jsem neměl žádné zázemí.

V sedmé třídě jsem si vymyslel, že mě bolí břicho a odvezli mě do nemocnice. Ale v nemocnici, mě doopravdy začalo hrozně bolet a já brečel. Řekli mi, že mám akutní zánět slepého střeva a že půjdu na operaci. Byl jsem na jednu stranu rád, že nebudu doma, ale na druhou stranu jsem se hrozně bál. Po půl roce po operaci mě orgán sociálně právní ochrany dětí odebral za neuspokojivé chování mé mamky do OP centra, kde jsem byl necelý půl rok a snažili se napravit můj vztah s matkou.

Po návratu k matce z OP centra jsem stejně po dvou měsících šel do DDÚ. Vše dávali za vinu mě, že mamka pije kvůli mně, a že jsem byl hrozné dítě. Ale posléze pravda vyšla najevo. Po půl roce v DDÚ mě chtěli vrátit k matce, ale týden před tím, než měl být soud, jsem se vrátil do DDÚ, v ten stejný den mi navrhli, že mě umístí do dětského domova, kde jsem do teď. Po půl roce, kdy se vše vyřizovalo, mě konečně umístili. Jsem zde už přes rok, a vyřizuje se mi pěstounská péče u mé tety.