Co očekávám od života?

Určitě neočekávám to, že na mě svět bude milý. Naopak, když jsem byla mladší, vždycky jsem si myslela, že si na mě lidé budou ukazovat prstem. Co jsem to za člověka, když vyrůstám v dětském domově!! Ale tety mi vysvětlily, že žádné dítě za to, jaké má rodiče nemůže a že naopak bych na sebe měla být velmi pyšná, že musím překonávat daleko více překážek než dítě v harmonické rodině. A také mi neustále zdůrazňují, že ony na mě rozhodně pyšné jsou, že každé dítě je jedinečné a v něčem úspěšné a já rozhodně prý patřím mezi ně.
     Jsem obyčejná holka z dětského domova. Milující rodiče jsem neměla a ani nemám. Má matka se o mě moc nestarala, víc ji zajímal alkohol než já. Nebyl den, kdyby se moje matka vrátila střízlivá. Jídla jsme moc neměli. Mám také spousty sourozenců, které skoro vůbec nevídám. Mám jenom jednu tetu, která mě navštěvuje tady v dětském domově. Svého tátu moc neznám poznala jsem ho, až tady v dětském domově. Dříve mě navštěvoval, ale postupně i on ztratil zájem a zůstala jsem tu já a teta. V dětském domově jsem zažila spousty hezkých chvil, ale jsou i dny, kdy se strachuji, co se stane, když z domova odejdu a co budu dělat? Co asi bude? Vše co jsem prožila doma, než jsem nastoupila do dětského domova, bych ve svém životě rozhodně nechtěla zažít, chtěla bych to změnit.
    Chtěla bych vystudovat střední školu. Vždycky jsem chtěla jít na obor kosmetiky. Strašně moc bych si přála hodného a milujícího manžela, který by mě měl rád, takovou jaká jsem. Chtěla bych mít dvě děti a také aby byly hodné-jednu holčičku a také jednoho klučinu. Bude to hodně těžké toho dosáhnout, ale věřím tomu, že se to splní. I když jsem vyrůstala bez rodičovské lásky, tak si myslím, že mám úplně stejné právo být šťastná jako ostatní lidé.
     Můj život se bude skládat ze tří částí. První část bude začínat tím, že budu mít děti, které dospějí. Druhá část bude těžká pro mě jako pro mámu, jelikož moje děti se odstěhují, najdou si své partnery a založí si svou rodinu. Spokojeně a společně budou užívat život plný radostí, lásky, smutku a také dětského smíchu od svých dětí. Občas mě navštíví, pozvou na oslavu svých narozenin a jinak asi nic. Třetí část bude pro mě velice těžká a tou je stáří. Mé děti se budou snažit o to, abych se měla co nejlépe a abych měla klidné stáří. Hezké na tom bude to, že budu mít vnuky a vnučky, které mi budou říkat babičko. Všichni musíme myslet na to, abychom si život užili, žijeme přeci jenom jednou. Život se na lidi nikdy moc neusmívá, ale tak už to bývá. Na začátku svého života jsme nic nevěděli ani netušili, jaké pasti na nás osud staví. Avšak ke konci si uvědomujeme, to co jsme chtěli změnit, ale víme, že už je pozdě. Jak už to tak bývá i ty krásné věci musí jednou skončit. Pomalu ale jistě život končí. SMRT. To je to slovo, které každý z nás tak nerad slyší. Myslím si, že smrt patří k životu. Co by to bylo za život, kdybychom byli nesmrtelní. Nezažili bychom to, co každodenně prožíváme – smích a ani tu bolest a  to by asi bylo nanic. Však vím, že nejlepší je umřít se svou rodinou, kterou máme tak strašně moc rádi. Umřít v klidu a v pokoji. Toto si zaslouží i člověk, který vždy dělal problémy, ale má přeci také srdce. I kdyby to byl ten největší zloděj, zaslouží stejnou a klidnou smrt jako všichni ostatní. Někdy přemýšlím nad tím, jak je možné, že hodnější a milejší lidé umírají dříve než ti zlomyslní? Odpověď je jednoduchá, tak si to svět zařídil, tak to je. Život je někdy nespravedlivý, ale nikdy neztrácejte naději, protože naděje umírá poslední. I kdyby se svět bouřil proti vám, buďte odvážní. Toto si pamatujte a nezapomeňte, i děti, které vyrůstají v dětském domově i lidé co se nemohli nikdy ve svém životě postavit na nohy. Neměli šanci chodit ani mluvit, myslím si, že mají právo na spravedlivý, soucitný život plný radosti. Dělejte vše proto, abyste podpořili své zdraví. Život a zdraví máme jenom jedno, tak si ho musíme chránit a pořádně vážit. Ten kdo si neváží života a svého zdraví je hloupý. A z toho vyplývá, že můj život nebude jednoduchý, jelikož si budu muset shánět práci, starat se o své děti. Každá sekunda v životě je velmi důležitá, i když nevím, co se kdy stane. A také věřím, že každý z nás má jistě nějakého anděla strážného, který nás ochraňuje. Před různými nemoci nebo třeba když uděláme nějakou neplechu. Některý se naběhá víc a některý zase méně. A když nám je nejhůře, vždycky nám pomůže.
     Jak se v životě netrápit? Když se popereme se svým osudem, že každou svoji chybu budeme brát s klidem, tak se uděláme sami šťastnými, spokojenými lidmi. Prostě vše, co uděláme špatně, se budeme snažit napravit. Smát se, i když bude nejhůře. Být veselými, i když nám bude do pláče. Hodně se smát!  Vždyť smích přeci prodlužuje život. S úsměvem na rtech lze dosáhnout všeho.     I vaše děti to určitě ocení. A hlavě být spokojenými a šťastnými až do smrti.