Reakce na článek Jak je to s dětmi z dětských domovů

Po našem včerejším článku Jak je to s dětmi z dětských domovů si dovolujeme zveřejnit reakci na kritiku v diskuzi. Rádi bychom chtěli zdůraznit, že NEODSUZUJEME PĚSTOUNSTVÍ, ale jsme přesvědčeni o tom, že ne vždy je tato forma vhodná a že by toto téma nemělo být diskutováno jako ,,buď a nebo“ mezi náhradní rodinnou péčí a dětskými domovy!

Většina opět mluví o miminkách a to je přesně ten problém, na který se snažíme upozornit. Většina dětí, které žijí v dětských domovech a kterým pomáháme, se do domova dostalo v daleko vyšším věku a přímo ze své biologické rodiny, takže nevyrostly v dětském domově a nepodepsala se na nich ústavní výchova, ale péče jejich rodičů.

Nemáme nic proti pěstounům! 3 členky našeho týmu jsou pěstounky – dlouhodobé, takže nám nechybí ani osobní praxe v tomto směru. Co chceme komunikovat je, že nelze stavět pěstounskou péči proti dětským domovům. Musí se zohledňovat, co je pro dané dítě v danou chvíli s ohledem na jeho situaci nejvhodnější a ne paušálně hledat jedno řešení pro všechny. Jak už bylo řečeno, pro starší děti pěstouni stejně nejsou a jelikož máme možnost s dětmi mluvit a to i o hodně intimních tématech, víme, že mnoho z těch starších dětí zájem o umístění do náhradní rodiny nemá.

Věříme, že většina tzv. profesionálních pěstounů mají ty nejlepší úmysly, ale bohužel jak od sociálních pracovníků, tak od soudců se dozvídáme, že se o tuto profesi zajímá plno lidí, kteří mají exekuce a chtějí je takto splácet. Takže neházíme všechny do stejného pytle, ale upozorňujeme na častá rizika s tím spojená. Problém je rovněž posuzování pěstounů, neb stížnosti z jednotlivých krajů hovoří o tom, že MPSV schvaluje na odvolání každého, i toho, koho kraj neschválil a to vidíme jako velký problém.

Všichni souhlasíme, že zejména malé děti by měly vyrůstat v rodině, jen by se nám líbilo, kdyby šly rovnou do rodiny stálé. Pokud nebude dost dlouhodobých pěstounů, nebudou mít ani ti profesionální komu děti předávat.

Co se týká zmiňovaných starších dětí, je zajímavé, že stížnosti přicházejí právě od těch, kterým se dostalo v dětském domově té nejlepší péče. V mnoha případech známe osobně jak ty děti, tak ten dětský domov, nepaušalizujeme a víme, o kom mluvíme. Nelíbí se nám, že se naučili vše přijímat jako samozřejmost. Prosazují pouze svá práva, ale zapomínají na své povinnosti. Ty mají i děti vyrůstající ve svých rodinách. Zapomínají na vše dobré a věřte nebo ne, ale těch tet, které se o ně staraly, se to dotýká…

S tou možností studia to také není tak jednoznačné, jak praví statistiky. O ty větší děti pěstouni zájem nemají, takže jim nikdo vyrůstat v rodině neumožní, ani kdyby chtěly. A mnohé děti se do domova z původní rodiny dostanou v takovém stavu, že je téměř nemožné, aby nějakou školu vůbec absolvovaly. To ale pak nemůže být považováno za vinu ústavní výchovy!

Ale přesto v dětských domovech vyrůstá dost chytrých a fajn dětí a dokonce i vysokoškoláků. V případě zájmu vám umožníme se s dětmi setkat. Máme zkušenost, že většina lidí, kteří dětské domovy a potažmo děti, které v nich žijí, kritizují, ale nikdy žádné dítě z dětského domova neviděli a žádný dětský domov nenavštívili. Pokud by někdo z vás měl zájem o osobní schůzku či návštěvu v některém z dětských domovů, rádi mu ji umožníme.

Nejedná se o analýzu problematiky, nýbrž o osobní zkušenosti a názory dětí, pracovníků dětských domovů, sociálních pracovníků a psychologů, se kterými jsme v kontaktu.

Na závěr si dovolíme citovat MUDr. Tomáš Havelku z Psychiatrické nemocnice v Havlíčkově Brodě, který na nedávné konferenci k tématu náhradní rodinné péče vystoupil s tématem -Dítě s psychiatrickým onemocněním v PP.

• Genetika je hlavní příčina poruch chování!
• Velmi malé procento dětí je vhodných do PPPD!!!
• Není měřítkem, kolik je dětí v PP, ale jak jsou ty rodiny kvalitní!
• Ať jsou raději děti v DD než u pěstounů, kteří nejsou kvalitní!
• Probíhá nábor pěstounů, nikoliv výběr.